Potěšit někoho, na kom nám opravdu záleží, můžeme různě. Laskavým slovem, pomocí, dobrou radou …. a nebo třeba milým dárkem. Ovšem dobře vybrat takový dárek, to je svízelný úkol. Nikdo samozřejmě nechce, aby se místo potěšení dostavilo zklamání, nebo rovnou zděšení obdarovaného… Bude se náš dárek dotyčnému líbit? Nemá už ho náhodou doma? Bude ho používat, nebo ho jen odloží někam, kde se na něj bude několik let prášit? Potěší ho? Překvapí?
Ne vždy se člověku při rozmýšlení, čím udělat někomu blízkému radost, podaří na všechny tyto otázky odpovědět kladně. A tak přemýšlí dál a doufá, že se nějaký originální nápad dostaví…. Takové dlouhé přemýšlení často končí neúspěchem a následným úprkem do nejbližšího supermarketu, jak jinak než ,,za pět minut dvanáct“. Babičce zase koupíme bačkory (i když se jí ty co má doma moc líbí a ještě je od minule ani nestihla pořádně ,,ochodit“), dědečkovi zase knížku křížovek (které se mu díky celé rodině nevyluštěné hromadí na stole závratnou rychlostí, ačkoliv je dědeček zdatný křížovkář), mamince nějakou parádu (buď se netrefíme do velikosti, nebo do vkusu), tatínkovi holení (kterého má už tolik, že by stačilo i na oholení medvěda), přítelkyně se asi bude muset spokojit s něčím užitečným do kuchyně (opravdu jí to udělá radost?). Ale není čas, takže ještě honem na benzinovou pumpu pro kytičku (všude už je zavřeno a čas tlačí), a běžíme gratulovat. To zas bylo nervů, a stejně to zase skončilo u bačkor. Příště už to tak nemůže být, to už se nesmí stát, nechám si víc času, dám si víc záležet…. jedno předsevzetí za druhým…. uplyne pár měsíců, a znovu se přistihneme v supermarketu a se silami v koncích, ačkoliv by to mělo být úplně opačně- chceme přece někomu udělat radost, chceme se radovat s ním.
Více